Po roce pauzy se Cirkopolis vrací na pražská jeviště – a poprvé ve své historii jako bienále. Od 8. do 14. února nabídne opět to odvážnější z evropského nového cirkusu. Festival se letos uskuteční v Paláci Akropolis, ARŠE+, La Fabrice, Jatkách78, Centru současného umění DOX i v CIRQUEONu – Centru pro nový cirkus.

Sezóna 2024/2025 se v oblasti současného a nového cirkusu, fyzického divadla, masky a pantomi- my po projektech velkých souborů oslavujících dosažená existenční jubilea vyprofilovala jako platfor- ma otevřeně sdílející tvůrčí procesy. Obecně narostl počet spoluprací se zahraničními tvůrci, rozšířilo se žánrové rozpětí a ještě více se rozvolnily hranice mezi nimi.

Na taneční jízdu nejen Prahou pozve počátkem nového roku Česká televize. V novém dokumentárním cyklu To je tanec! předvede rozličné podoby současného českého tance, který je spíše než stylem postojem k pohybu a životu vůbec.

Nový projekt Baletu Národního divadla Brno s názvem NdB 3 představuje odvážný a vítaný krok, platformu určenou speciálně pro interprety „zralejšího“ věku, kteří i po ukončení profesionální dráhy disponují hereckou, technickou i výrazovou silou, jež stojí za to prezentovat samostatně. Program s názvem Masters přináší Janáčkovy miniatury...

Co nás tak táhne ke všemu odlišnému? Je za tím „jen“ obyčejná lidská zvědavost, či tak trochu morbidní fascinace něčím, co nám ve srovnání s takzvanou normou připadá zvláštní, kontroverzní či tabu?

Malý soubor, velký titul. Na plakátu Labutí jezero, Bajadéra nebo Louskáček, na jevišti dvacet oblastních tanečníků, kteří mají obsáhnout svět vytvořený pro několikanásobně větší ansámbly, a v premiérovém hledišti pražští kritici, kteří mají inscenační verze klasických baletů v malíku.

Představu o tom, jak může vypadat divadelní režie, roztočila Miřenka Čechová kolem osy. Na scéně divadla Paláce Akropolis uvedla projekt DVACETjedna, v němž dvacet režisérek režíruje jednu performerku – samotnou Miřenku Čechovou.

Na celosvětovém tvůrčím tanečním nebi se aktuálně vyjímá vybraná řádka choreografických jmen. Ve vodách současného tance je genderový poměr choreografek a choreografů (i díky vlně modernistek z první poloviny 20. století) relativně vyrovnaný. V tuzemském prostředí si troufnu tvrdit, že ženy dokonce převažují