Jak se formuje identita? Z jakých vrstev se skládá naše „já“, pokud odhlédneme od partnerského vztahu a od rolí, které přijímáme nebo které nám byly připsány? Představení IDENTITY premiérované v loňském roce navazuje na autorské projekty INTIMITY a INDIVIDUALITY...

Vyčleňovat jedince ze skupiny a kontextu a přisuzovat jim revoluční nálepky, případně z nich činit body zlomu ve vnímání toho či onoho oboru je vždycky trochu ošemetné. Jenže čas od času se zkrátka objeví osobnost, u které si současnost, snad opojená představou prožívání něčeho vpravdě historického, prostě nemůže pomoct. Jednou z takových je Sylvie Guillem...

Ve švýcarském Lausanne se ve dnech 1. – 7. února 2026 uskutečnil 54. ročník prestižní baletní soutěže Prix de Luasanne. Vyvrcholil finálovým večerem v sobotu 7. února, během kterého bylo z jednadvaceti vybraných finalistek a finalistů oceněno čtrnáct z nich. Současně si cenu za celoživotní přínos světu tance odnesla francouzská primabalerína Sylvie Guillem.

Současný tanec, nový cirkus, site-specific projekty i výrazné tituly z české a evropské scény. MOVE Ostrava zve od února do dubna 2026 na čtyři výjimečné události, které ukazují šíři současného pohybového umění - od intimního objektového divadla přes premiérové autorské návraty až po nepřenositelné projekty v industriálním prostředí.

Kariéra italského tanečníka Federica Ievoliho, v současnosti prvního sólisty baletu Národního divadla v Praze, má v uplynulých deseti letech konzistentně stoupající charakter. Od sborových úloh se postupně propracoval k titulním partům klasického i moderního repertoáru a získal si pozornost laické i odborné veřejnosti.

Baletní svět. Elegantní? Bezpochyby. Přísný? Děsivě. A upjatý tak, že by mu sešněrovanost mohl závidět nejeden viktoriánský korzet. Balet je nedotknutelný chrám píle, pokory a nejvyšší estetiky, kde sebemenší nadsázka hraničí s uměleckým rouháním. A diváci?

Profesionální tanečníci a tanečnice mají napříč styly víceméně společný velmi raný začátek svého tréninku. Tělo je potřeba začít formovat co nejdříve, aby bylo dostatečně tvárné, a budovat mu postupně sílu, aby následně něco vydrželo.

PONEC se ocitl mezi dvěma pohledy, které se nepotkávají. Uvnitř instituce převažuje pocit, že se věci dávají do pohybu a probíhá nutný ozdravný proces. Zvenčí je však divadlo posuzováno především podle výsledků, které jsou zatím skromné.