Co když vztek není emocí, kterou bychom měli potlačovat, ale naopak zdrojem síly, emancipace a společenské změny? Studio ALTA zve od 20. listopadu do 6. prosince na programový blok QUEER RAGE, který prostřednictvím tance, performance, divadla, hudby a společných intervencí otevírá téma queer vzteku jako nástroje kolektivity, odporu a sebevyjádření.

Jakkoliv se může současný obor české taneční a pohybové výchovy jevit jako zcela apolitický, v jeho historii lze nalézt několik přímých souvislostí s politikou. A ať to považujeme za důležité či banální, vždy to byla i politika, která taneční a pohybovou výchovu částečně formovala v jejím vývoji, a to v dobrém i špatném slova smyslu.

Její jméno zná celý taneční svět. Proslavila ji Umírající labuť, procestovala desítky zemí a dodnes po ní nese jméno oblíbený dezert. Život ruské primabaleríny Anny Pavlovové nyní ožije na jevišti Velkého divadla v Plzni v choreografii šéfa baletu DJKT Jiřího Pokorného. Premiéra původního baletu Anna Pavlova se odehraje 14. listopadu.

DanceConnected uvede v listopadu v Kulturní stanici Galaxie dva autorské počiny současného tance. Temporary Collective představí Remixing Goodbye Practices, třídenní program věnovaný různým podobám ztráty a loučení. Soubor Tantehorse uvede premiéru inscenace SIGNAL__PROTOCOL, která zkoumá, co se děje mezi vyslanou zprávou a jejím pochopením.

V pořadí devátý program NdB 2 ukázal sebevědomou a dravou mladou taneční skupinu obdařenou výjimečnými interpretačními i dramatickými schopnostmi. V choreografiích K. Lakomé a M. Svobodníka dokázala, že jevišti rozumí a umí jej ovládnout vážně i s humorem.

Pozitivní zpětná vazba neznamená neustále chválit. Ani to neznamená snížit nároky, abychom mohli uspokojit úplně všechny. Vyzdvihování toho, co se povedlo, totiž není to samé jako chválit za každou cenu. Když se něco povede, je to zásluha především tanečníka nebo tanečnice, nechválíte je za NIC. Chválíte je za NĚCO.

Přes čtyřicet let je věrný jednomu souboru, baletu Národního divadla Brno, kde působil jako sólista, zástupce uměleckého šéfa, samotný šéf a dnes již devatenáctý rok jako dramaturg. U příležitosti svých kulatin Karel Littera přibližuje nejen své taneční začátky, ale rovněž specifika profese, jíž se jako jediný v České republice dlouhodobě věnuje.

O významu skladatele Bohuslava Martinů v symfonické, komorní a operní hudbě není pochyb. Nová kniha Lucie Dercsényi se však jako první zevrubně a systematicky zabývá jeho vlivem a rolí pro taneční svět, a to jak na základě děl vytvořených přímo pro tanec, tak těch, která se následně stala choreografickou inspirací novým tvůrčím osobnostem.