Kurt Jooss (1901–1979) je jedním ze zásadních reformátorů tance 20. století, jehož odkaz si dnes připomínáme u příležitosti 125. výročí jeho narození. Jako tvůrce konceptu Tanztheater dokázal funkčně propojit klasickou taneční techniku s labanovskými principy a vnést do tanečního umění hluboký sociálně-politický rozměr.

V neděli 11. ledna zemřela významná postava českého baletu, paní Miroslava Pešíková. S první českou scénou spojila celý svůj umělecký život, během něhož se stala mimořádnou interpretkou klasického i dramatického repertoáru a později také uznávanou pedagožkou. Miroslava Pešíková se narodila 11. srpna 1946 v Praze a tanci se začala věnovat v soukromé taneční škole Marty Aubrechtové v pražské Vodičkově ulici.

Před vánočními svátky rozčeřila sociální sítě v kulturní bublině řada nespokojených reakcí na uveřejnění výsledků pražských kulturních grantů. Mnohé pak v ucelené glose pro časopis Dílo reflektovala Jana Bohutínská. A protože jsou její pohledy v mnoha ohledech provokativní, dovoluji si na některá tvrzení reagovat.

Pantomima je od pradávna oborem, který dovoluje plynulé i dynamické přecházení z jednoho žánrového či dramatického teritoria na další území, včetně zcela osobitého, nově vytvářeného. Její univerzální vyjadřovací schopnost předávat příběhy a pocity je založena na významotvorném pohybu, gestice a mimice.

Festival 4+4 dny v pohybu / Místa činu slaví 30. výročí. Jeho letošní časové rozpětí tak bylo nebývale dlouhé a během tří měsíců se na něm vystřídala celá řada umělců z výtvarného, performativního a pohybového umění.

Původně se měl stát lékařem, ale nakonec se vydal na cestu k divadlu. Svůj profesní život silně provázal s pohybovým divadlem. Vystudoval Katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU, kterou posledních patnáct let vede. A nedávno oslavil padesátiny. Čas k rekapitulaci?

Identita neslyšících je často slyšící veřejností i odborným medicínským pohledem konstruována na základě ztráty sluchu, hluchoty, hendikepu. Tento pohled podřazuje neslyšícího většinové společnosti. Pokud se však na identitu neslyšících podíváme prizmatem kulturním, můžeme o ní mluvit v pozitivním světle. Hledání identity může být pro některé neslyšící celoživotní složitou cestou.

Sebareflexia bádateľa je nevyhnutnou súčasťou terénneho výskumu ako aj tvorby samotného textu. V súvislosti s pobytom v teréne a využitím rozmanitých metód bádateľ reflektuje svoju pozíciu a identitu.