recenze

Letošní ročník Festivalu tanečních filmů má sice svůj oficiální termín konání až v květnu, ale aby nalákal své budoucí diváky a zároveň podpořil domácí rozvoj tvorby specifického žánru dance for camera...

Když minulý rok v březnu vypukla první vlna evropské koronavirové pandemie, soubor baletu Jihočeského divadla právě zkoušel novou inscenaci Petra Zusky a Štěpána Benyovszkého Rádio Svobodná Bystrouška.

Ačkoliv evropský kontinent obchází již třetí vlna koronavirové pandemie, ve španělské metropoli Madridu se rozhodli pro jiný přístup. 

Vzedmutá vlna tanečních přenosů zaplavila koncem minulého roku český virtuální prostor. Bylo to překvapivé. Ve vánoční letargii se totiž náhle a „bez varování“ začaly na sociálních sítích množit pozvánky, na které jsem já osobně narazil spíše náhodou.

Počátkem ledna bylo možné zhlédnout na stránkách Nederlands Dans Theater novou práci I wonder where the dreams I don’t remember go francouzského choreografa a akrobata Yoanna Bourgeoise.

Tanečník a choreograf Jiří Bartovanec uvedl online na sklonku loňského roku kreaci Rapture, jež je jeho společným dílem, vytvořeným s dlouholetým kolegou z berlínského souboru Sascha Waltz & Guests Nicolou Masciou a light designerem Michalem HōRem.

Náš svět je s tím ptačím neodmyslitelně pevně spjat. Ptáci dávají lidské existenci novou touhu po svobodě, byť jsme politicky svobodní.

Mezi vánočními svátky měly premiéru krátké taneční snímky z ateliéru umělců ze souboru Tantehorse vedeného Miřenkou Čechovou. 

Internetový kanál Mall.tv ponechal téměř celý prosinec ve své programové nabídce záznam premiéry Pražského komorního baletu.

V dramaturgickém plánu baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích byla původně na listopad naplánována premiéra s názvem 3 + 1. 

Studio Alta a kolektiv tYhle uvedly online premiéru autorského projektu Lukáše Karáska Obývací pokoj. Jedná se o performance pro jednoho člověka a několik kusů nábytku. 

V listopadu se po dlouhé odmlce probudil k životu největší španělský soubor Compañía Nacional de Danza a poprvé od vypuknutí pandemie opět stanul na jevišti před diváky. 

Ohad Naharin se jako autorita současné světové choreografie těší velké divácké přízni. Taneční díla, která vytváří především pro svůj soubor Batsheva Dance Company, označují diváci napříč generacemi i sociálními skupinami jako legendární zážitek.

Po mimořádně úspěšném online gala, které londýnský The Royal Ballet (Královský balet) uvedl začátkem října, navázalo v pátek 13. listopadu další. 

Přehlídka experimentální multižánrové tvorby Bazaar Festival se v letošním roce konala pošesté, a to jinak než doposud. Festivalová dramaturgie se věnovala superhrdinkám a poetika se proměňovala s nároky digitální platformy.