Příběh mladých milenců ze znepřátelených veronských rodin fascinuje diváky a tvůrce už po několik staletí. Ve světě tance se Shakespearovo drama Romeo a Julie dočkalo nespočtu zpracování – od komorních inscenací až po velké světové produkce. Svou verzi nyní v Moravském divadle Olomouc uvedli choreograf Jan Fousek a režisér Zdeněk Prokeš, kteří novou inscenaci ušili na míru zdejšímu baletnímu souboru.

Štěpána Nlasa Mfuta a Klára Gomez Herrera, bývalé spolužačky a někdejší členky platformy Manus Art Collective, nedávno založily RAVV Dance Company. Jejich první dílo nesoucí název Be RAW si klade za cíl vytvořit spolu s diváky silný sdílený okamžik a udržet pozornost všech zúčastněných v přítomném čase.

Jak vypadá umělecká rezidence v praxi, když se střetnou vize nezávislého tvůrce a provozní možnosti instituce? Po naší nedávné reportáži o komplikované situaci v divadle PONEC přinášíme pohled Nataši Novotné, která v roce 2025 působila jako první rezidenční umělkyně divadla PONEC pod novou kuratelou Umělecké rady.

31. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu zahajuje svou letošní mezinárodní programovou linii uvedením španělské performance Rebota, Rebota y en tu cara explota (Odrazí se, odrazí a přímo do obličeje ti narazí) autorské dvojice Agnés Mateus a Quim Tarrida.

V době všeobecné únavy, informačního zahlcení a přetrvávajících nároků na péči o rodinu, které stále častěji dopadají na ženy, může být návrat k vlastnímu tělu překvapivě politickým gestem. Sólo tanečnice M. H. Lacové uvádí do praxe princip živého archivu a paměť těla.

Divadlo Aréna v súlade so stratégiami rozvoja kultúry Bratislavského samosprávneho kraja od januára 2026 systematicky otvára svoj program súčasnému tancu. Na koncepcii nového dramaturgického cyklu Tanec v Aréne sa podieľajú dramaturg tanečného a pohybového divadla Andrej Petrovič, umelecká riaditeľka Saša Sarvašová a Ľubica Krénová, ktorá stojí na čele Divadla Aréna.

Rostislav Novák ml., principál novocirkusového souboru Cirk La Putyka, začal po každém představení promlouvat k divákům. Upozorňuje na nebezpečí, které škrty v kultuře představují pro tvůrce i pro veřejnost. K tomu, co od svých promluv očekává, jsme se dostali v závěru našeho setkání.

Není to sen? Podávat výkony vrcholového atleta, mít dokonalou taneční postavu a žít z minimálního množství jídla? Zejména ve světě mladistvých tanečníků*tanečnic se to považuje za standard. Naše těla ale nejsou perpetuum mobile, nezbytně potřebují externí doplnění energie, a pokud ji nemají, dříve či později nám prohřešky mládí připomenou.