Jak se z jednotlivců stávají společenstva? Co nás spojuje, co nás naopak vylučuje, a kde končí lidské a začíná nelidské? Letošní ročník Bazaar Festivalu se zaměřuje na vztahy, které utvářejí naše těla, identity i prostředí, v nichž žijeme. Téma Společenstva lidská i nelidská otevírá otázky komunit, seskupení a soužití napříč druhy, od lidských těl až po rostliny, mikroorganismy, technologie a krajinu.

Jak to vypadá, když se skloubí cirkus, tanec a rozlehlá scéna Studia Hrdinů? To diváci už brzy uvidí na premiéře taneční inscenace s názvem Trapéza. Mezinárodní tým v čele s renomovanou polskou choreografkou Izou Szostak představí svůj projekt inspirovaný světem cirkusu a klaunství už 28. února ve Studiu Hrdinů.

Kolektiv patnácti pedagogů DAMU v čele s Jiřím Srstkou zpracoval studijní opory k oboru divadelní produkce. Vysokoškolská učebnice Základy divadelní produkce je příručkou nejen pro studující, ale také pro začínající profesionály v kulturním sektoru...

Sešli jsme se v kavárně blízko Janáčkova divadla. Na jeho prknech se Arthur Abram protančil na pozici sólisty Baletu Národního divadla Brno. Na jevišti je nepřehlédnutelný a nemusí jít o hlavní role, aby na sebe přitáhl pozornost. Je sympaťák s milým úsměvem...

DEKKADANCERS, Jatka78 a ARCHA+ nabízí mladým tvůrčím lidem ve věku od 18 do 28 let možnost vyzkoušet si tvorbu tanečního představení, a to jako tanečník*ice nebo choreograf*ka. K přihlášení není potřeba mít velké zkušenosti, organizátory zajímá hlavně přístup, energie a chuť tvořit.

Již 38. ročník festivalu TANEC PRAHA letos přivítá umělce z 12 zemí světa: ze Španělska, Ukrajiny, Francie, Řecka, Itálie, Belgie, Kamerunu, Brazílie, Izraele, Japonska, Libanonu a Lotyšska. Čeští umělci jsou zapojeni celkem do pěti koprodukčních projektů.

Jak se formuje identita? Z jakých vrstev se skládá naše „já“, pokud odhlédneme od partnerského vztahu a od rolí, které přijímáme nebo které nám byly připsány? Představení IDENTITY premiérované v loňském roce navazuje na autorské projekty INTIMITY a INDIVIDUALITY...

Vyčleňovat jedince ze skupiny a kontextu a přisuzovat jim revoluční nálepky, případně z nich činit body zlomu ve vnímání toho či onoho oboru je vždycky trochu ošemetné. Jenže čas od času se zkrátka objeví osobnost, u které si současnost, snad opojená představou prožívání něčeho vpravdě historického, prostě nemůže pomoct. Jednou z takových je Sylvie Guillem...