Jedním z tajemství úspěchu nástupu totality je rychlost. Není čas se s něčím mazat, řečičkovat, nedej bože někoho poslouchat. Je třeba vydat dekrety, vyměnit pár lidí (zbytek to pochopí), a tvrdit, že dělám pořádek a že všichni ušetříme. A v době AI nástrojů to jde jako po másle.

Voda jako zdroj života, nositelka paměti i metafora vnitřní proměny člověka. Laterna magika se již počtvrté představí na Signal Festivalu, tentokrát s multimediální performance Voda pod režijním vedením Radima Vizváryho. Fyzické divadlo, akrobacii, pohyb na chůdách, živý zpěv a videomapping propojí v site-specific díle.

Divadlo na Orlí zve na jedinečný večer z cyklu Nová generace, v němž se potkává choreografie z rukou talentů z pražské HAMU se současnými kompozicemi tvůrců z hudebních fakult AMU a HF JAMU. Projektová spolupráce studentů vyvrcholí celovečerní přehlídkou v Divadle na Orlí v úterý 20. října.

Držitelem letošní Ceny Thálie v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo se za roli Lilioma stal dlouholetý první sólista Baletu Národního divadla v Praze Giovanni Rotolo. Italský tanečník se stal stálicí tuzemské první scény, v rozhovoru reflektuje interpretační posun od romantických hrdinů k temným postavám, mluví o svých (ne)splněných snech, bolesti i naplnění.

Letošní pražská část platformy pro alternativní divadlo se v rámci 33. ročníku festivalu nesla v rozjímavém duchu minulosti. Ať už na ni člověk vzpomíná v dobrém, či zlém, neutečeme jí nikdo. Jaké příčiny a podoby má nostalgie? Proč je někdy stesk po minulosti prokletím? A dokážeme se poučit?

Kostel, komín, bývalý módní dům nebo nádražní hala. Všude tam se odehrával program MOVE Festu Ostrava, který se dlouhodobě snaží propojovat specifická místa moravskoslezské metropole se současným tanečním a pohybovým uměním. Organizátoři dodrželi i další neoficiální tradici – každý nový ročník obohatit alespoň o jeden nový prvek.

V sobotu se předávaly Ceny Thálie, jakou cenu má ale umělecký hlas? K čemu může být využit, jak a kdy ho použít a kde na to všechno brát sílu? A bude nakonec vůbec slyšet? Doba si žádá vyjádření a my všichni hledáme způsob, jak na ně, občas i za cenu frustrace a pocitu, že nás nikdo nevnímá. Jenomže demokratické principy je potřeba hájit. Tak mluvme.

Site-specific triptych představuje různé autorské přístupy k tvorbě ve veřejném prostoru, které se potkávají v zastřešujícím tématu – existenciální úzkosti. Společné uvedení vytváří naléhavý obraz dnešní doby, který osciluje mezi manifestem a neuchopitelnou kontemplací.