V pořadí devátý program NdB 2 ukázal sebevědomou a dravou mladou taneční skupinu obdařenou výjimečnými interpretačními i dramatickými schopnostmi. V choreografiích K. Lakomé a M. Svobodníka dokázala, že jevišti rozumí a umí jej ovládnout vážně i s humorem.
Chalupská nezobrazuje ženy bez domova jako symboly utrpení. Jejich výpovědi transformuje do významově bohatých gest
Chalupská se nesnaží diváky citově vydírat. Důsledně se drží svého záměru, a sice tlumočit skutečné prožitky a emoce, které v debatách o ženském bezdomovectví často chybí. Inscenace tak vytváří komplexní obraz žen, jejichž příběhy společnost redukuje na fyzické utrpení a potřebu materiální pomoci.