Roman Vašek

Filip Barankiewicz vede Balet Národního divadla tři a půl roku. V necelé polovině svého mandátu představil vizi dalšího směřování souboru. Co se z ní dozvíme? 

V květnu uplynulo 150 let od světové premiéry baletu Coppélia. Od té doby zdomácněla na většině baletních scén včetně těch českých.

Jméno Youriho Vámose není českému publiku neznámé; jeho díla se k nám vracejí neobvykle často. Vámos rád vypráví prostřednictvím baletu velké dramatické příběhy a ještě raději kombinuje původní baletní díla s jiným námětem. 

Dramaturgie ostravského baletu neustává v hledání zajímavých zahraničních choreografických osobností. Tentokrát vsadila na Itala Maura Bigonzettiho a Španěla Juanja Arquése.

K bilančnímu rozhovoru s Lucií Holánkovou jsme se sešli při příležitosti jejího životního jubilea. Dvanáct let prožila s Pražským komorním baletem – jako tanečnice, choreografka i umělecká šéfka. 

Karty v libereckém baletu nebyly nikdy rozdány pro vysokou hru. Dlouho se tu hrálo „při zdi“ v duchu strategie „minimalizovat ztráty a neprohrát víc, než je nutné“...

Když se objeví reportáž o baletu v hlavní zpravodajské relaci České televize, je to malý zázrak.

„Budu to řešit právní cestou.“ „Podám na vás trestní oznámení.“ „Budu vás žalovat.“ Případně „Záležitost...

Shakespeare je bezednou studnicí inspirace, což platí i pro různá baletní zpracování. Zkrocení zlé ženy, byť postavené do značné míry na slovním humoru a jiskřivé konverzaci, patří mezi choreografy k oblíbeným látkám. 

Liberecký balet patří k těm uskupením, které se snaží jít originální cestou. Přitom jde o soubor miniaturní, soubor nesourodý, zato viditelně motivovaný.

Vždycky mi byli trochu záhadou. Ti zlatě, stříbrně či jinak kovově nastrojení a nalíčení „umělci“ stojící na menší krabici a představující nehybné sochy. K vidění jsou na Staroměstském náměstí a v okolních uličkách, ať mrzne, nebo je pětatřicet ve stínu.