Praha

Komorní festival Cirkopolis se konal v Praze již podeváté. Letošní ročník nabídl tři tuzemské tituly a pět zahraničních, mnohé se velmi důvěrně dotýkaly otázek těla 
a tělesnosti. K cirkusu samozřejmě tělo neodmyslitelně patří a právě Belgičan Alexander Vantournhout v duetu Not Standing – Through the Grapevine a francouzský projekt režiséra Claudia Stellata Work jej rozebrali na mikročástice a vystavili nevšedním výzvám.  

Studio Hrdinů uvedlo inscenaci As Long as We Dance, autorskému počinu mezinárodně etablované polské konceptuální choreografky Renaty Piotrowské-Auffret. Ke spolupráci přizvala šest tanečnic, žen a matek žijících v Čechách. 

Wes Peden otevřel s představením Rollercoaster 9. ročník festivalu Cirkopolis v duchu adrenalinové jízdy na světélkující horské dráze. Abstraktní zvuky a poezie tradiční matějské pouti se setkávají s barvami a optikou laser game a steam punku v kombinaci se špičkovými žonglérskými výkony. 

Náměstí Václava Havla. V nedělním odpoledni se na rohu třepotá vlajka s nápisem Temporary Collective. Uskupení Petry Tejnorové a Terezy Ondrové tak dává najevo, že dočasně opanovalo tento prostor, a nabízí vstupenku do světa performance s názvem Silent. 

Určitě se sluší začít gratulací, protože večer 18. května 2018 se v Divadle Archa představily dvě choreografky – Johana Pocková a Sadie Cansu Ergin –, které v předchozím roce v klání o Cenu Jarmily Jeřábkové zvítězily. Obdiv jim patří i za to, že v květnovém večeru dokázaly ovládnout jeviště, když každá zatančila hned dvě vlastní sóla. Gratulace míří také k Festivalu Nové Evropy, k němuž se Cena Jarmily Jeřábkové váže, neboť se pod taktovkou Evy Blažíčkové konal jeho jubilejní patnáctý ročník.

Pokud jste kdesi hluboko uvnitř tajně doufali, že i vy jednou prožijete svůj americký sen, nové představení Miřenky Čechové vás vrátí zpět do kruté reality.