Divadlo Archa

Určitě se sluší začít gratulací, protože večer 18. května 2018 se v Divadle Archa představily dvě choreografky – Johana Pocková a Sadie Cansu Ergin –, které v předchozím roce v klání o Cenu Jarmily Jeřábkové zvítězily. Obdiv jim patří i za to, že v květnovém večeru dokázaly ovládnout jeviště, když každá zatančila hned dvě vlastní sóla. Gratulace míří také k Festivalu Nové Evropy, k němuž se Cena Jarmily Jeřábkové váže, neboť se pod taktovkou Evy Blažíčkové konal jeho jubilejní patnáctý ročník.

Festival 4+4 dny v pohybu má tento rok svoju základňu v Karlínskych kasárňach, no časti jeho programu sa odohrávajú aj v priestoroch spriatelených pražských divadiel. Predstavenie Roses ukrajinského zoskupenia Dakh Daughters tak v rámci festivalového programu uviedlo Divadlo Archa.

Divadlo Archa zahájilo sezonu 2017/2018 tanečně výtvarným počinem s názvem Kabaret Velázquez, za jehož konceptem stojí světelný designér Jan Komárek. Už jen jeho jméno je zárukou, že vizuální složky (světlo, scéna, kostýmy) nebudou jen chudými příbuznými, ale rovnoprávnými součástmi vzniklého díla.

V neděli 25. června 2017 uvedl festival Tanec Praha další produkci ze série výrazných pohybových inscenací zaměřených na osobnost interpreta. Tordre francouzského choreografa Rachida Ouramdaneho není duet v pravém slova smyslu, přestože v něm vystupují dvě tanečnice.

V pondělí 19. června 2017 měla premiéru původní inscenace A Body v režii a choreografii proslulého japonského tanečníka Mina Tanaky.

Wim Vandekeybus ve své nové produkci Mockumentary of a Contemporary Saviour vyšel tematicky z knihy Levá ruka tmy Ursuly Kroeber Le Guinové.

„V době, kdy reprezentanti mnoha zemí v zájmu politického byznysu pohrdají otázkami základních lidských práv, se ptáme: ‚Kdo jsou ti obyčejní lidé, v jejichž jménu své čachry dělají?‘ “

V předvánočním čase, v neděli 18. prosince 2016, se konalo v Divadle Archa představení Destinations of the Stone slavného japonského tanečníka Mina Tanaky, který se stal pro Prahu živoucí legendou a prvním představitelem expresivního tanečního stylu butó, a pro Archu i jakýmsi patronem taneční avantgardy, když jí zasvětil rituál při znovuotevření po pražských podvodních v roce 2003 či přijal pozvání k předloňským oslavám dvaceti let.

Mezinárodní festival dokumentárního divadla Akcent, který se opět konal v Divadle Archa, završila obnovená verze legendární choreografie In Spite of Wishing and Wanting...

Cena Jarmily Jeřábkové, která má v prostředí české mladé choreografické tvorby dlouhou tradici, přestala být už v roce 2007 pouze soutěží.