úhel pohledu

Post-post… postmoderní doba si zakládá na benefitech a otevřenosti. Proto v současnosti umělci, instituce a festivaly k představením v rámci vstupenky nebo mírného doplatku nabízejí doprovodné aktivity...

„Natalia Osipova prodává záznamy tří svých vystoupení jako non-fungible token (NFT)“. Tato zpráva, která proběhla začátkem prosince světovým tiskem a byla reflektována i v Tanečních aktualitách (zde), mě, upřímně řečeno, zarazila. 

Na židli ministra kultury ve vládě sestavené koalicemi SPOLU a Piráti a Starostové s největší pravděpodobností zasedne Martin Baxa z ODS. A ohání se heslem „až 1 % na kulturu“, které nestárne už přes dvacet let.

Divadla zejí poloprázdnotou a ještě se na vlastní destrukci podílejí. Následují přece nařízení, zněla by obhajoba; stejně se hájil u soudu i nacista Eichmann. 

Málo se ví a mluví o důsledcích faktu, že v říjnu 2019 přešel Manhartský palác v Celetné ulici ze státního vlastnictví pod hlavní město. 

Plzeňský kulturní prostor Moving Station se dlouhodobě profiluje jako regionální scéna pro současný tanec. Vytváření povědomí o takto specifickém oboru, jakým současný tanec je, trvá dlouho. 

Pokud čtete tento sloupek v Tanečních aktualitách, pak není pochyb, že patříte k milovníkům tance. A také k častým návštěvníkům divadel. 

Studentstvo dvou uměleckých škol, DAMU a JAMU, koncem června promluvilo o tom, jak vidí situaci na svých alma mater. Na happeningu Ne!musíš to vydržet...

Volby do Poslanecké sněmovny již klepou na dveře, jedna předvolební debata střídá druhou a možná jste si stejně jako já všimli, že jisté téma se upozaďuje a možná ve veřejné předvolební debatě schází zcela. Ano, řeč je o kultuře.

Když se loni v létě po postupném uvolnění mnoha opatření dostala řada i na kulturu, uvedla letní scéna VILY Štvanice inscenaci Greta. Jak vyplývá z názvu, představení hravou formou tematizovalo klimatickou změnu...

Kromě koronaviru se v naší společnosti zabydlela další nebezpečná nákaza, a to všeobjímající „odbornost“, jež nás opravňuje ke všemu se vyjadřovat. 

Červen, měsíc, kdy se obvykle vyčerpaní umělci loučí se sezonou, kdy vše začíná být trochu unavené, každý chce volno, ale špetka sentimentu se přeci jen v srdci každého objeví, neboť to i bývá období loučení se s kariérou. Ale letos?

Nedávno proběhl konkurz na ředitele či ředitelku Konzervatoře Duncan Centre. Pár dní před výběrovým řízením se na facebookových stránkách profesní organizace Vize tance objevil otevřený dopis...

Aktuální návrh reformy důchodů sice řeší problematiku náročných profesí, lidem v tanci ale trn z paty nevytrhne. Mnohem palčivější téma, tedy období, kdy dlouho před důchodem opouštějí taneční profesi a procházejí kariérní změnou, stát zdárně a notoricky zametá pod koberec.

Filip Barankiewicz vede Balet Národního divadla tři a půl roku. V necelé polovině svého mandátu představil vizi dalšího směřování souboru. Co se z ní dozvíme?